DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 22.01.2016 17:21:58 

DIGIFOTO - SVĚT DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE

Stabilizace obrazu

Systém stabilizace obrazu umožňuje používání delších expozičních časů při fotografování z ruky a eliminuje nežádoucí chvění objektivu a tím i potlačuje případnou neostrost. To je zejména vhodné při použití delších ohniskových vzdáleností (nad 120 mm v ekvivalentu) nebo při nedostatečném osvitu scény - stabilizátor umožní automatice použít delší čas s nižším rizikem rozostření.



Principů optické stabilizace je celá řada. Nejčastěji lze vypozorovat čtyři typy optické stabilizace:

Optickým měch


Uvnitř objektivu vybaveného tímto způsobem stabilizace obrazu je speciální optický člen, který se sestává ze dvou čoček spojených mezi sebou jakýmsi měchem. Tento měch je pružný a dovoluje natáčení jedné čočky oproti druhé. Zároveň je vyplněn silikonem se stejným indexem lomu jako mají čočky na krajích.

Vzniká nám tak vlastně jedna čočka, která může měnit svuj tvar natáčením přední či zadní části. Díky tomu se mění i úhel lomu paprsků a opět je věcí připojené mechanické či elektronické vyrovnávací soustavy, aby deformovala tento optický element tak, aby se výslebný obraz za objektivem nechvěl.


Plovoucí čočka


Základem tohoto typu stabilizace je plovoucí čočka, která se pohybuje vždy tak, aby vyrovnala nežádoucí pohyb fotoaparátu. To jí umožňuje dvojice gyroskopických setrvačníků, které indikují ony nežádoucí změny a předávají o nich informace řídící jednotce, která pak vede plovoucí čočku.

Stabilizátory na tomto způsobu používají především firmy CANON, PANASONIC, SONY.


Pohyb snímacího čipu


Nejzajímavější princip optické stabilizace obrazu prezentovala KONICA MINOLTA a je skutečně revoluční. Optická stabilizace již není konstrukčně řešena jako součást objektivu, ale je umístěna přímo u snímacího čipu. Tento čip, např. CCD snímač plove na speciálním gelovém podkladu a s okolím je spojen soustavou pružných sběrnic a mechanických úponů. Ty jsou dále napojeny na vlastní elektronickou či mechanickou detekční a vyrovnávací soustavu. Jakmile je detekován posun obrazu na CCD čipu, je touto soustavou celý čip vychýlen tak, že tento posuv eliminuje.

Podle referencí se zdá, že tento systém stabilizace skutečně velmi dobře funguje a podle posledních zpráv se zdá, že i OLYMPUS a CANON budou dále integrovat optické stabilizátory nikoliv do objektivů, ale také do těl aparátů. To umožní zmenšení velikosti tubusu objektivu a také v případě aparátu s výměnnými objektivy máte automaticky k dispozici stabilizaci obrazu pro každý kompatibilní objektiv, ne jenom několik vybraných objektivů se stabilizátorem.


Pohyb celého objektivu


Opět to je KONICA MINOLTA která přišla s další novinkou optické stabilizace obrazu. Když je objektiv malý a zcela uschovaný v těle přístroje, proč nepohybovat celým objektivem a tím stabilizovat obraz? Přesně tak totiž funguje optická stabilizace u digitálního kompaktu MINOLTA X1.

Vzhledem k tomu je tento 8 Mpix přístroj s 3x optickým zoomem mnohem použitelnější za špatných světelných podmínek - automatika si může dovolit použít delších expozičních časů s nižším rizikem rozmazání snímku chvěním fotoaparátu.


Stabilizace elektronická

Mimo optickou stabilizaci zůstává stabilizace elektronická. Digitální fotoaparáty ji zatím využívají pro stabilizaci videosekvencí.

Princip je velice jednoduchý. Pokud použijeme snímací čip většího rozlišení než jaké potřebujeme, tak nám obraz pokryje na onom čipu jen obdélníkovou oblast uprostřed. Když se obraz chvěje, tak se tato oblast posouvá po celém čipu (a pokud se chvěje hodně tak i mimo něj). Pomocí vhodného vestavěného algoritmu lze sledovat pohyb okrajů obrazu (detekce kontrastu jako u autofokusu) a tak lze velmi jednoduše synchronně posouvat po čipu i oblast, ze které se budou číst data. Ujede-li nám tak obraz na čipu o kousek vlevo od středu, algoritmus detekuje tento pohyb a i velikost tohoto pohybu a přikáže čipu, aby teď nesnímal obraz ze středu, ale o onen kousek víc vlevo.

Digitální stabilizace je velice jednoduchá na výrobu, ale umožňuje stabilizovat jen malé výchylky, pokud obraz opustí nějakou svou částí snímací čip, tak je v koncích. U digitálních fotoaparátů zatím nebyl použit při fotografování z toho důvodu, že u digitální fotografie nám jde vždy o využití co největšího rozlišení čipu. Moc prostoru na digitální stabilizaci tak již nezbývá a platit u aparátu s rozlišením 6 Mpix za čip 8 Mpix, aby byla možná digitální stabilizace obrazu není dobrá obchodní strategie.